Petr ze Žerotína r. 1520-1530
Důležitým bodem historie janovického zámku je krok zástavního pána Petra ze Žerotína, který pro výhodnou polohu, bohatá ložiska drahých kovů a rozsáhlé lesy vybírá v letech 1520 – 1530 pro stavbu, pravděpodobně vodní gotické tvrze, místo nad Podolským potokem blízko města Rýmařova.Please follow and like us:
Rod Ederů r. 1552
O získání panství do dědičného vlastnictví se snažilo velké množství aristokratů, ale marně. Prozatím se ve všech případech vlastnictví jednalo pouze o zástavní právo. Tímto způsobem získal janovické panství v roce 1552 i rod Ederů. Please follow and like us:
Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu r. 1583
V roce 1583 zakoupil ještě funkční tvrz a janovické panství do dědičného vlastnictví Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu a Střechova za cenu 31 858 zlatých. Nový pán byl přítel Rudolfa II. a bratranec posledních Rožmberků Viléma a Petra Voka. Please follow and like us:
Wolfgang Bedřich r.1655
V roce 1655, kdy poslední dědic Hoffmannů Wolfgang Bedřich konvertoval ke katolické víře a konečně mohl vlastní majetek opět spravovat. V letech 1656 – 1658 nechal mimo prostor renesančního zámku neznámým stavitelem postavit kapli v podobě rondelu (kruhového půdorysu). Následně roku 1663 došlo i na rekonstrukci vlastního zámku. Raně barokní přestavbou celého zámku byl pověřen Alexander Samuel Caneval (pravděpodobně člen známé italské stavitelské rodiny Canevalů). Zároveň s rekonstrukcí proběhla i stavba zámecké zdi a přístavba zámeckého pivovaru. Please follow and like us:
Rod Dietrichsteinů
Panství přešlo do rodu Dietrichsteinů sňatkem Marie Alžběty Hoffmannové s hrabětem Filipem Sigmundem z Dietrichsteinu. Ti ale janovický zámek obývali pouze jako příležitostní sídlo. Zřídka obývaný byl i nadále po sňatku Alžbětiny dcery Marie Arnoštky s habsburským diplomatem a místodržitelem neapolským Janem Václavem Gallasem. Please follow and like us:
Ferdinand Bonaventura Harrach
Po smrti Jana Václava Gallase se ovdovělá Marie Arnoštka opět provdala, tentokráte za Aloise Harracha. Tímto sňatkem přechází majetek do jilemnického rodu Harrachů. Syn Marie Arnoštky a Aloise Harrach Ferdinand Bonaventura Harrach se pustil do významné rekonstrukce sídla v pozdně barokním slohu, kterou započal již o čtvrt století dříve jeho otec Alois, uzavřením smlouvy se žerotínským stavitelem Gotfriedem Weiserem. Zajímavé je řešení půdorysu ve tvaru rozevřeného písmene L, které Gotfried Weisser použil. Jednalo se o netypickou a mimočasovou formu architektury. Tato skutečnost mohla být dána také špatnou kvalitou podloží, na kterém měla stavba stát. Okolí podolského potoka, kde je zámek situovaný, bylo silně podmáčené a
Okolní stavby r. 1801
V 19. století vznikly samostatné stavby patřící k zámku. Příkladem je budova pivovaru, jednopatrový objekt správy harrachovského velkostatku (současně sloužící jako lesní správa, vpravo za hlavní bránou) nebo samostatný dům uprostřed zámeckého parku, který je datovaný do roku 1801 a sloužil jako dům zahradníka a správce velkostatku (dnes budova mateřské školy). Please follow and like us:
Karel Alfréd Harrach
Významným obývaným sídlem se zámek opět stal po roce 1884, kdy se majetek rozdělil mezi bratry Jana Nepomuka (1828 – 1909) a Karla Alfréda (1831 – 1014). Známější pro zámecké dějiny je Karel Alfréd Harrach, který byl vášnivým myslivcem a zakladatelem známé Alfrédovy chaty, která je postavena v lesích nad Starou Vsí. Tato chata byla zprvu záchytným bodem pro lovce a myslivce. Později se stala tak oblíbeným objektem, že malá kapacita nestačila a v její blízkosti musela být postavena nová a
František Arnošt Harrach
V roce 1895 předal Karel Alfréd Janovice svému synovi Františku Arnoštovi Harrachovi (1870 – 1937). V této době proběhly poslední úpravy interiéru, jako například změna staršího lomeného schodiště do prvního patra za půlkruhové schodiště s kovaným zábradlím. Posledních změn se dočkal také exteriér. Můžeme do nich počítat dvojstrannou vstupní rampu před hranolovou věží a secesní litinovou prosklenou stříšku nad vstupem. Došlo i na přestavbu budovy pivovaru před hlavní bránou (1907) a na přetvoření zámeckého parku ve významné severské arboretum, jehož součástí byly keře a dřeviny, jako například vejmutovky, topoly bílé, zeravy, douglasky, vzácné druhy dubů (červený a bahenní), břízy, limby, smrky, kaštany a olše. Tento bohatý park byl bohužel z velké části zničen a vypálen po druhé světové válce a na jeho obnovu, i přes snahu archivářů z roku 1970, už nedošlo. Please follow and like us:
Rod Forgáchů
Dcera Františka Harracha Marie Anna Harrachová si vzala za muže vysoce vzdělaného maďarského diplomata Františka Sigmunda Rosty -Forgáche. Proto se často jako poslední majitel zámku uvádí právě rod Forgáchů. V roce 1943 však hraběte Forgásche zbavili svobody nacisté, jeho matka byla zavražděna gestapem a zbytek rodiny přežíval do konce války v ilegalitě. Dříve, než se rodina po konci války stihla vrátit a opět se ujmout vlastního majetku, byl jim tento majetek neprávem zabaven. Po válce stihl zámek nepěkný osud. Rabování, ničení a nešetrné zacházení s vybavením, cennými předměty i vlastní budovou mělo za následek konec éry janovického zámku. Předměty a mobiliář, které nestihly být
