Osobnosti Zámku Janovice, aneb kdo zde působil, opravoval a plodil

Petr ze Žerotína r. 1520-1530

Petr ze Žerotína r. 1520-1530

Důležitým bodem historie janovického zámku je krok zástavního pána Petra ze Žerotína, který pro výhodnou polohu, bohatá ložiska drahých kovů a rozsáhlé lesy vybírá v letech 1520 – 1530 pro stavbu, pravděpodobně vodní gotické tvrze, místo nad Podolským potokem blízko města Rýmařova.

Rod Ederů r. 1552

O získání panství do dědičného vlastnictví se snažilo velké množství aristokratů, ale marně. Prozatím se ve všech případech vlastnictví jednalo pouze o zástavní právo. Tímto způsobem získal janovické panství v roce 1552 i rod Ederů.

Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu r. 1583

Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu r. 1583

V roce 1583 zakoupil ještě funkční tvrz a janovické panství do dědičného vlastnictví Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu a Střechova za cenu 31 858 zlatých. Nový pán byl přítel Rudolfa II. a bratranec posledních Rožmberků Viléma a Petra Voka.

Wolfgang Bedřich r.1655

V roce 1655, kdy poslední dědic Hoffmannů Wolfgang Bedřich konvertoval ke katolické víře a konečně mohl vlastní majetek opět spravovat. V letech 1656 – 1658 nechal mimo prostor renesančního zámku neznámým stavitelem postavit kapli v podobě rondelu (kruhového půdorysu). Následně roku 1663 došlo i na rekonstrukci vlastního zámku. Raně barokní přestavbou celého zámku byl pověřen Alexander Samuel Caneval (pravděpodobně člen známé italské stavitelské rodiny Canevalů). Zároveň s rekonstrukcí proběhla i stavba zámecké zdi a přístavba zámeckého pivovaru.

Rod Dietrichsteinů

Panství přešlo do rodu Dietrichsteinů sňatkem Marie Alžběty Hoffmannové s hrabětem Filipem Sigmundem z Dietrichsteinu. Ti ale janovický zámek obývali pouze jako příležitostní sídlo. Zřídka obývaný byl i nadále po sňatku Alžbětiny dcery Marie Arnoštky s habsburským diplomatem a místodržitelem neapolským Janem Václavem Gallasem.

Ferdinand Bonaventura Harrach

Ferdinand Bonaventura Harrach

Po smrti Jana Václava Gallase se ovdovělá Marie Arnoštka opět provdala, tentokráte za Aloise Harracha. Tímto sňatkem přechází majetek do jilemnického rodu Harrachů. Syn Marie Arnoštky a Aloise Harrach Ferdinand Bonaventura Harrach se pustil do významné rekonstrukce sídla v pozdně barokním slohu, kterou započal již o čtvrt století dříve jeho otec Alois, uzavřením smlouvy se žerotínským stavitelem Gotfriedem Weiserem. Zajímavé je řešení půdorysu ve tvaru rozevřeného písmene L, které Gotfried Weisser použil. Jednalo se o

Okolní stavby r. 1801

Okolní stavby r. 1801

V 19. století vznikly samostatné stavby patřící k zámku. Příkladem je budova pivovaru, jednopatrový objekt správy harrachovského velkostatku (současně sloužící jako lesní správa, vpravo za hlavní bránou) nebo samostatný dům uprostřed zámeckého parku, který je datovaný do roku 1801 a sloužil jako dům zahradníka a správce velkostatku (dnes budova mateřské školy).

Karel Alfréd Harrach

Karel Alfréd Harrach

Významným obývaným sídlem se zámek opět stal po roce 1884, kdy se majetek rozdělil mezi bratry Jana Nepomuka (1828 – 1909) a Karla Alfréda (1831 – 1014). Známější pro zámecké dějiny je Karel Alfréd Harrach, který byl vášnivým myslivcem a zakladatelem známé Alfrédovy chaty, která je postavena v lesích nad Starou Vsí. Tato chata byla zprvu záchytným bodem pro lovce a myslivce. Později se stala tak oblíbeným objektem, že malá kapacita nestačila a v její blízkosti musela být postavena nová a výrazně větší budova, která převzala pojmenování Alfrédova chata. Tento turisticky oblíbený objekt ale v roce 2002 již podruhé vyhořel a v současné době po něm zůstaly pouze základy.

František Arnošt Harrach

František Arnošt Harrach

V roce 1895 předal Karel Alfréd Janovice svému synovi Františku Arnoštovi Harrachovi (1870 – 1937). V této době proběhly poslední úpravy interiéru, jako například změna staršího lomeného schodiště do prvního patra za půlkruhové schodiště s kovaným zábradlím. Posledních změn se dočkal také exteriér. Můžeme do nich počítat dvojstrannou vstupní rampu před hranolovou věží a secesní litinovou prosklenou stříšku nad vstupem. Došlo i na přestavbu budovy pivovaru před hlavní bránou (1907) a na přetvoření zámeckého parku ve významné severské arboretum, jehož součástí byly keře a dřeviny, jako například vejmutovky, topoly bílé, zeravy, douglasky, vzácné druhy dubů (červený a

Rod Forgáchů

Rod Forgáchů

Dcera Františka Harracha Marie Anna Harrachová si vzala za muže vysoce vzdělaného maďarského diplomata Františka Sigmunda Rosty -Forgáche. Proto se často jako poslední majitel zámku uvádí právě rod Forgáchů. V roce 1943 však hraběte Forgásche zbavili svobody nacisté, jeho matka byla zavražděna gestapem a zbytek rodiny přežíval do konce války v ilegalitě. Dříve, než se rodina po konci války stihla vrátit a opět se ujmout vlastního majetku, byl jim tento majetek neprávem zabaven. Po válce stihl zámek nepěkný osud. Rabování, ničení a nešetrné zacházení s vybavením, cennými předměty i vlastní budovou mělo za následek konec éry janovického zámku. Předměty a mobiliář, které nestihly být zničeny či rozkradeny, se měly na příkaz premiéra Benešovy vlády vrátit původnímu majiteli, tedy rodině Forgáchů. Seznam uvádí 877 předmětů různých hodnot (drobné předměty, jako například keramika, nebyly spočítány přesně na kusy, takže se dá předpokládat, že se jednalo o tisíce kusů předmětů). Tento majetek měl být dopraven původním majitelům do Maďarska. Zásilka na místo určení nikdy nedorazila, jelikož na hranice přijely vagóny již prázdné.

Autor příspěvku: Martin Vrbeník

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *